Název

Vandr za Einmannluftschutzbunkery - Urbex

Popis

Takzvané Einmannluftschutzbunkery, tedy bunkr pro jednoho muže, jsou pozorovací bunkry, které Němci v druhé světové válce rozmístili v obrovských počtech na našem území, stejně jako na území celé Evropy. Tam, kde měla třetí říše umístěny své důležité zbrojní závody, budovali nacisté úkryty, baterie protiletadlových děl a jednoduché pozorovatelny tzv. Einmannluftschutzbunkery. Tak se jdeme podívat na jednu bývalou nacistickou zbrojní továrnu. Po záboru českého pohraničí byly zdejší objekty přestavěny na muniční továrnu. V roce 1942 zde zahájila firma „Fabrik zur Verwertung Chemischer Erzeugnisse Hertine GmbH“, dceřiná společnost koncernu „Dynamit Nobel AG“ muniční výrobu. Výrobní program zahrnoval výrobu leteckých bomb, nášlapných min a později plnění hlavic raket V-2 výbušninou. Plnění hlavic raket probíhalo od května 1944 do března 1945 v počtu do 100 kusů denně. V továrně pracovali vězni z místní pobočky KT Flossenbürg, nuceně nasazení občané a váleční zajatci (zajatecký tábor Stalag IV-C). V době největšího provozu v továrně pracovaly asi dva tisíce lidí. Jde zřejmě o první masově používané prefabrikované pevnostní objekty. Existuje mnoho typů a stavebních provedení. Pravděpodobně nejčastěji se na našem území vyskytují objekty složené ze dvou až tří prefabrikovaných dílců, s tloušťkou stěny 10 až 15 centimetrů železobetonu. Do těchto bunkrů, které měly tři až pět pozorovacích průzorů, se vstupovalo spodním dílem. Budovaly se pro jednoho pozorovatele, ale občas i pro sedm. Částečně byly zapuštěné do země. Ostrahu prováděli nejčastěji příslušníci werkschutzu, tedy ozbrojené závodní stráže. Hlavním úkolem osádky objektů bylo pozorování účinků bombardování a také míst, kam dopadly nevybuchlé pumy. Bunkry sloužily příslušníkům protiletecké ochrany, protipožární služby a pracovníkům továren, kteří při náletu nesměli opustit svoje pracoviště a odejít do protileteckého krytu. Bunkr je dodnes jednou z nejčetnějších fortifikací, jaké se kdy vyskytovaly. Jen v Německu jich bylo umístěno na tisíce, stejně tak v Čechách jich bylo postaveno několik set. Dodnes můžeme v Česku nalézt desítky těchto staveb, o jejichž původním účelu už lidé dnes většinou nevědí. V poválečné době je u nás ještě dlouho využívala Civilní obrana, některé také byly převezeny do lomů, kde sloužily jako ochrana při trhání kamene. Výhodou bunkru byla jeho jednoduchost, levná cena a také mobilita. Vyráběl se podle formy, na určené místo pak byl dopraven a usazen. Případně se betonoval přímo na místě. Váha objektu byla zhruba 4 tuny. Bunkry vyráběly v Německu především dvě firmy, na protektorátní území je tehdy dodávala drážďanská firma Dywidag.
Počasí: +2°C, mlhavo, bezvětří.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/

Kategorie a štítky

Nastavení