Název

Houlův kříž

Popis

Houlův konec. V euforii i napětí polistopadových dní se završil osud Stanislava Houly Zárybnického, pozorného a odvážného pozorovatele písničkářské scény. Novinář, hudební publicista, sběratel a vydavatel folkových textů, trampských samizdatů, organizátor koncertů, propagátor menšinových hudebních žánrů a v neposlední řadě velký tremp. Počátky jeho literární tvorby spadají do období zániku oficiálních trampských časopisů. Ještě před zákazem vydávání brněnského Tuláka (1973) založil spolu s Rikim v roce 1972 Dým, asi první trampský neoficiální časopis. Po jeho vzoru pak vznikla řada dalších trampských samizdatů. Patřil i do okruhu lidí kolem trampské literární soutěže Trapsavec, která vznikla v roce 1971 a trvá dodnes. V roce 1980 vydal jako přílohu Dýmu sborník „Máme koho zpívat“ aneb Textaři a další rok začal psát do Portýra, zpravodaje finále Porty v Plzni. Zároveň od roku 1981 vydával skoro 10 let samizdat Poportýr, v němž otiskoval to, co se do Portýra vejít nemohlo či nesmělo. Podílel se zároveň na práci pro Jonáš klub J. Suchého ze Semaforu a přispíval do jeho zpravodaje.
Houla, vyučený karosář pro Karosu Vysoké Mýto, který pracoval na dráze jako traťový dělník, byl lidovým buditelem 70. a 80. let. Vydával nezávislé časopisy, sestavoval strojopisné sbírky textů Vladimíra Merty, Jaroslava Hutky, Karla Kryla, Jaromíra Nohavici, Petra Váši a dalších autorů, pomáhal organizovat koncerty.
Osobním přítelem Houly byl publicista Jiří Černý. Karlu Krylovi, Jarkovi Nohavicovi, Jaroslavu Hutkovi, Vladimíru Mertovi či Slávkovi Janouškovi vydal Houla v době totality samizdatové zpěvníky. Všichni se mu dodnes cítí zavázáni. Jediný Karel Kryl se s Houlou stihl vyrovnat. Když byl Houla odsouzen k peněžité pokutě za rozšiřování petice Několik vět, poslal Karel Kryl z Wroclavi peníze, aby mohla být částka uhrazena. V létě 1989 podepsal a rozšiřoval petici „Několik vět“, za což byl 17. října tj. měsíc (!!!) před 17. listopadem odsouzen JUDr. Jiřím Vágnerem, samosoudcem v Rakovníku, k peněžitému trestu 4000 Kčs a k zabavení psacího stroje. V zaměstnání mu říkají chartista. To bylo zjištěno ze svědecké výpovědi Vladimíra Krause a Jiřího Povy, který Houlu udal !!! Na zaplacení pokuty byla mezi kamarády uspořádána sbírka a příspěvek poslal i Karel Kryl. Týden před revolucí.
Zdálo by se, že po listopadu 1989 se pro něho otevře další pole možností, ovšem opak byl pravdou. "Pro pocit nenaplnění, vnucenou společnou práci s vlastním udavačem (Jiřím Povou), krizi z rozpadlého manželství i z důvodu hluboké vnitřní osamělosti, kterou nikdo z těch, kteří mu byli nablízku, dostatečně nerozpoznal, si chladnokrevně, rok předem, naplánoval sebevraždu. Ten poslední rok 1989 ale Houla žil úplně naplno a od jeho rozhodnutí jej neodvrátil ani 17. listopad. Rozdával se druhým, až nakonec rozdal všechno, své knihy, desky, i sám sebe. Skončil tak, jak si to naplánoval, pod koly vlaku R 513, na svých milovaných Brdech. Na věčný vandr vyrazil 11. prosince 1989. Tulácká hymna Wabiho Daňka Rosa na kolejích dostala tragický význam, když skokem pod vlak opustil kamarády a přírodu sedmatřicetiletý dělník ČSD Stanislav Zárybnický, mezi trampy a portovním publikem známý jako Houla. Jeho věrný a milovaný pes Máslo zemřel žalem v únoru 1990.
"Jo, kapky v ohni zasyčí
pojď, brácho, nás déšť nezničí
jen dál ať prší do klobouků
na trampskejch hlavách
my jdem dál po brdskejch kopcích
dál, zas dál..." - Houla, 1973
Informace internet.
Počasí: +18°C, polojasno, bezvětří.

Kategorie a štítky

Nastavení